RYCHLÉ HLEDÁNÍ
 
 
Album Stařec a moře umění
 
albumimg1

Ten pán se rozhodl prožít tiché odpoledne kdesi za Palackého
mostem. Všiml si ho ale Jakub
Schikaneder a to tiché odpoled-
ne prodloužil už téměř na celé
století.
       albumimg2

Část toho, čemu se říká vídeň-
ská secese nebo přímo Wiener
Werkstätte se dělala v Čechách.
Vídeňský obchodník Ernest
Wahlis koupil na severu Čech
keramickou továrnu a začal tam
dělat opravdu noblesní věci.
Černobílá dóza je něco jako ke-
ramický šperk.
      albumimg3

Stopy bříšek prstů a hrany
špachtle ve ztvrdlé sochařské
hlíně. Žádné zprostředkování,
přímo. Pět úvah o přesném
sklonu hlavy, pět úvah o tvaru
pláště a poloze štítu, pět po-
kusů o uchopení symbolu. Pět
svatých Václavů Jana Laudy.
      albumimg4       
Ve Francii doznívala revoluce,
Napoleon nejspíš ještě ani netu-
šil, že ho čeká Moskva, F.L.Věk
studoval filosofii a v Americe byl
prezidentem George Washington
nebo John Adams, nanejvýš
Thomas Jefferson. Někde v tu
dobu nějaký truhlář postavil
skříň. Jednoduchou, elegantní,
decentně intarzovanou.
                                                      
 
 albumimg5

V Americe jsou vitráže Franka
Loyda Wrighta téměř posvátné.
Jejich kopie se prodávají
ve všech velikostech, ze skla,
celuloidu, z porcelánu, jako po-
hlednice, jako desky na dopisy,
jako nákupní tašky. Ne všechny
secesní vitráže jsou tak slavné
jako ty od F.L.Wrighta, i když
nejsou o moc méně půvabné.
U nás se jich tisíce zničily.
Ne ale všechny.

   albumimg6

Hra s čarou, hra s plochou, hra
s významy, kopec jako kus lát-
ky, kus látky jako kpec, trhání
a spravování, co všechno člověk
spravuje v krajině a co všechno
krajina spravuje v člověku. Daisy
Mrázková, Spravovaný kopec

   albumimg7

O moc víc radosti ze života a vů-
le k dekoru se do jednoho kusu
keramiky vměstnat asi nedá.
Bruno Emmel byl profesorem
Znojemské keramické školy
a zároveň pracoval pro Wiener
Werkstätte. Spíš než kousek ke-
ramiky je to socha. Nebo dokon-
ce stavba. Smysl pro monumen-
talitu Bruno Emmel určitě měl
   albumimg8

Křeslo, patrně Kolo Moser,
ale to už dnes nikdo nedokáže.
A je to jedno, protože vznešenost
tohohle křesla je ve tvaru,
ne ve jménu jejího autora.

 
 albumimg9

Nikdo neví, kdo to navrhl a od-
kud to je. Asi někdo z té party
architektů, co dělala českou
kubistickou keramiku, asi z Gra-
nitonu. Nebo někdo jiný a odně-
kud jinud. Keramická dóza,
průměr sotva dvanáct centimet-
rů, ale ovládne suverénně metr
na obě strany. Zploštělá koule
a lineární dekor, víc nic.

   albumimg10

Zájem investorů se pořád trochu
posouvá směrem k současnosti.
Už dlouho nejen Filla a Čapek,
ale i Černý a třeba Janoušek, ale
jde to pořád dál. Lada, Lhoták,
Gross... Kdo víc by teď měl být
na řadě než Jan Smetana?

   albumimg11

Určitě je to bronz a určitě je to
Vítězslav Nezval; kdo je ale au-
torem, to nevíme. Těžko to mo-
hla být nějaká nula. Až jednou
ta informace odněkud vyleze,
všichni budou říkat "No já jsem
si to vždycky myslel, že to bude
nejspíš on."

   albumimg12

Kdo neví, co může prožít čára,
může se dívat na kresbu
Daisy Mrázkové a ten příběh
pomalu rozplétat. Žádný balast,
žádná hlušina, jen stříbrná
nitka čáry.
 
 albumimg13

Profesor Hodonský se proslavil
jako melancholický pozorovatel
tichých vodních světů a lužních
zákoutí, širokou paletou sytých
zelení v přesných a citlivých
kompozicích. Parník na řece
ale ukazuje, že jeho dnešní
až asketickou ukázněnost před-
cházela v šedesátých letech ve-
selá formová hravost a svobod-
ná barevnost.

   albumimg14

Skupina 12/15 tvrdila, že přišla
Pozdě, ale přece; ale přišla a hi-
storie už ji nikdy z dějin českého
umění druhé poloviny dvacátého
století nedovolí odejít. A jako
vždycky všechny umělecké sku-
piny měla členy hlasitější a čle-
ny tišší. Jaroslav Dvořák patřil
mezi ty tišší. To samo o sobě
ale není ani zásluha ani chyba,
důležitá jsou díla.

   albumimg15

Tak jako na každém konci sto-
letí vedl se spor o to, jestli stole-
tí končí 31.12.1899 a nové začí-
ná 1.1.1900, nebo jestli jedno
končí 31.12.1900 a druhé začí-
ná 1.1.1901, což sice nevypadá
dobře, jenže logicky vzato to ne-
smysl rozhodně není. V porce-
lánce Eichwald ale začalo stole-
tí roku 1900, a to servisem Jutty
Siky. Servis se proslavil dvěma
dekory. Častějším geometrickým
a vzácnějším "břízovým". Tvaro-
vě nic modernějšího už ve dva-
cátém století nevzniklo.
   albumimg16

Podmalby na skle bývají buď au-
tenticky lidové, ty mají svůj naivní
půvab, nebo to jsou jakési pseu-
dolidové kýče. Sběračky bram-
bor nejsou ani jedno ani druhé.
Mají velký půvab, ale ne naivní.
Jsou přesně až rafinovaně styli-
zované, jisté v každé jednotlivé 
linii a řadí se někam k sociálnímu
umění 20. let. Jestli to byl autor
neškolený, byl to génius. Ale spíš
se teď na nás z malířského nebe
pobaveně usmívá jeden
z HoHoKoKo nebo někdo podob-
ný.
 
 albumimg17

Profesora Kolíbala každý zná
jako "chladného analytika pro-
storových vztahů". Na jeho sou-
borné výstavě v roce 1997 byly
vidět i jeho figurální plastiky
z padesátých let. Málokdo ale
ví, že za jeho abstraktními geo-
metrickými obrazci je téměř
čtyřicet odilustrovaných knih,
že Stanislav Kolíbal je, mimo
jiné, brilantní kreslíř.


   albumimg18

Dobrý portrét se pozná podle
toho, že hlava vypadá pravděpo-
dobně, že se oči dívají stejným
směrem, že tvář má nějaký vý-
raz, že portrét dobře charakteri-
zuje portrétovaného. Poznat,
jestli je portrét dobrý nebo není,
může jen ten, kdo portrétovaného
zná. Když ale portrét není dobrý
nýbrž je výborný, pozná to i ten,
kdo nikoho nezná. Je úplně
jedno, kdo je na portrétu Fran-
tiška Ronovského, čí to byla
teta nebo sestřenice a jak vy-
padala ve skutečnosti. Výborný
portrét funguje sám o sobě
a jestli mu je někdo podobný
nebo není, už vůbec není
podstatné.

   albumimg19

Plachá čára, nesebevědomá
a trhaná, jakoby ji ze sebe těžce
tlačil. Ale v celku figury je taková
jistota, jakou tu mělo jen málo
malířů. František Tichý, Akro-
batka.
   albumimg20

Vždycky budou módy, něco se
bude líbit víc a něco méně a pak
zase naopak a budou se proto
vymýšlet různé důvody. Česká
kubistická keramika ale bude po-
řád jediná na světě. Třeba Janá-
kova váza. Málo v čem jsme kdy
byli jediní nebo první. V tomhle
rozhodně ano a už se to nezmění.
 
 albumimg21

Ikona:
1) Přenosný náboženský obraz
používaný v oblasti východního
křesťanství.
2) Grafický symbol, který repre-
zentuje určitou funkci.
3) Elka, mocca servis Jarosla-
va Ježka pro Expo 58.

             
               
               
               
               
               

© 2003-2016 STUDIO 1809, s.r.o.
© 1992-2016 Softwarové řešení Studio dmm
 
 
Tohle je legrácka
 
19598642_1506765916012853_6083822883600149036_n

Tohle je jen legrácka banální prázdninová. Ale stejně je zajímavé, jak jeden výraz tváře působí různě v různých kontextech, jak zdánlivě zvláštní a tajůplná renesanční tvář může působit současně a jak brzy se okouká, když je jí moc.

......... z facebooku eAntiku (2. 7.)